Středisko Diakonie ČCE v Krabčicích

Co jsme?

Diakonie ČCE Krabčice je nestátní organizace poskytující sociální služby pro seniory. Specializujeme se na péči o lidi s Alzheimerovou nemocí. Působíme na Podřipsku již 150 let. Naši ambicí je budovat domov pro naše rodiče.

Financování zdravotní péče v pobytových sociálních službách

Financování zdravotní péče v pobytových sociálních službách
24. 4. 2015

Současná situace a neblahý mediální obraz prezentující poskytovatele sociálních služeb, jako nezodpovědné hamižné subjekty nás vede k tomu, abychom se alespoň pokusili osvětlit způsoby poskytování zdravotních služeb v sociálních zařízeních.

Hledáme-li analogii k financování zdravotní péče v pobytových sociálních službách jinde ve veřejné sféře, tak ji najdeme jen velice těžko. Když odebíráme elektrickou energii, platíme jen to, co odebereme. Když nemůžeme zaplatit, jsme dlužníky a pokud dluh nesrovnáme, můžeme být od dodávek odstřiženi. Stejné to je s platbami za telefon, plyn, nebo vodu. Je jasně stanoveno, co kupujeme, množství a kvalita. Jiné to je v autoservisech, kde můžeme smlouvat o kvalitě dílů použitých k opravě, nebo kadeřníka si vybíráme podle svých možností apod. Cena určuje také kvalitu. Zdravotní služby, zdravotní péče je velmi rozmanitá v šíři „použitých dílů“ – nákladů a kvality. Zdravotnické služby nejsou bezplatnou, ale spíše bezhotovostní službou a to díky zákonným odvodům (co se tváří bezplatně má tendenci být nadužíváno). Zaměstnanec však povinně odvede ze své mzdy na zdravotní pojištění 4,5% a jeho zaměstnavatel 9% to je prostě danost stejně jako to, že pojištěncem prostě být musíte. Pokud si neplatíte zdravotní pojištění, vzniká vám dluh a dluhy se musí platit. Nutno také podotknout, že stávající systém zdravotního pojištění je založen na principech solidarity, a tak se podílíme na solidárním placení péče lidem, kteří ji aktuálně potřebují a zdraví lidé naopak nic nečerpají, a přesto odvádějí.

Čerpání zdravotní péče v sociálních službách je komplikovanější. Mnozí nevidíme rozdíly mezi sociální a zdravotní péči. Běžný občan má obecně řečeno „potřeby“ a nemusí vědět, kdo se o jejich naplnění postará, jestli zdravotní či sociální zařízení. Jdeme-li do nemocnice je péče výhradně v gesci zdravotních pojišťoven. Jsme-li v léčebně dlouhodobě nemocných, můžeme se zde více setkat s označením sociální lůžko, tím přicházejí do systému vedle peněz od zdravotní pojišťoven i peníze ze sociální oblasti. Čerpáme-li pobytovou službu, mícháme dohromady větší díl peněz sociálních a menší část zdravotních. O tom jestli máte nárok a čerpání zdravotní péče rozhoduje lékař a nikdo jiný. Praktický, lékař, specialista, případně zdravotnické zařízení mají s pojišťovnami smlouvy a to jejich indikaci hradí.

Do roku 2007 se v sociálních službách nerozlišovalo co je zdravotní a co sociální péče. Ano zdravotní péče byla taktéž poskytována na základě indikace lékaře, ale z veřejného zdravotního pojištění do sociálních služeb nepřicházely žádné finanční prostředky. Změnou legislativy došlo v roce 2007 k zásadní změně v úhradě za zdravotní péči. Skokově narostl zdravotním pojišťovnám objem výdajů na zdravotní péči v sociálních službách, na což systém bohužel nebyl připraven. Zdravotní pojišťovny mají povinnost uzavřít s poskytovateli smlouvu o zajištění zdravotní péče. Sociální služba se však nestává zdravotnickým zařízením. Dohodla se, že bude mít personál, který bude naplňovat indikaci lékaře a uživatel tak obdrží indikovanou zdravotní péči. Slovem péče ale označujeme širší množinu úkonů. Je zde příspěvek na péči, který nesouvisí se zdravotní péčí. Ta má jasně daná kritéria – je předepsaná lékařem. Lékař předepisuje, odběr biologického materiálu, aplikaci léků, péči o rány, defekty kůže apod.  Lékař však nepředepisuje péči o osobu jako je podávání jídla, koupel, oblékání apod. tu uživatelé sociálních služeb čerpají na základě své situace a je z velké části hrazena z příspěvku na péči.

Pojišťovna bohužel poskytovateli sociální služby nezaplatí indikovanou péči v plném rozsahu. Jak objemově, tak nákladově. Lékařem indikovaná péče je zdravotní sestrou provedena, ale následně nemusí být uznána zdravotní pojišťovnou, takže není proplacena. I plné uznání rozsahu zdravotní péče, nezajistí pokrytí personálních nákladu na zdravotní sestry. Pojišťovny mají nastaveny regulační mechanismy a tak vlastně až za rok, kdy probíhá vyúčtování zdravotní péče, se uživatel služby dozví od své pojišťovny, že na ní neměl nárok. Že si mohl některé zdravotní úkony udělat vlastně sám. Že nepotřeboval zdravotnický personál.

Jak je tohle možné? Lékař předepsal, uživatel dostal, ale pojišťovna neuznává. Poskytovatel uzavírá smlouvu, že zajistí zdravotní personál pro výkon indikované péče. Pojišťovna reguluje její objem i cenu. 

Na tento nesoulad dlouhodobě a vytrvale upozorňují poskytovatele sociálních služeb na různých místech. Zastřešující organizace APSS vyjednává na vrcholné úrovni mezi pojišťovnami, ministerstvem zdravotnictví i asociací krajů. Poskytovatelé sociálních služeb vedli desítky soudních sporů s pojišťovnou, dohadují se nad vykázaným objemem péče. K narovnání vztahu však nedochází. Je na místě narovnat tento vztah a postavit se diskriminujícím podmínkám.  A mediálně zajímavé to je bohužel až teď. Asi to tak musí být, musí se učinit zásadní krok, něco co nemá obdoby, aby se situace narovnala. Plně podporujeme stanovisko Diakonie v Sobotíně a kroky paní ředitelky H. Řezáčové. Odhodlala se vystoupit z řady stále trpělivě přijímajících poskytovatelů nerovných podmínek. Činí to pochopitelně pozdvižení a mám naději, že to otevře dveře dalším jednáním vedoucí ke změně.

Mgr. Aleš Gabrysz

ředitel a předseda správní rady střediska Diakonie ČCE v Krabčicích

V Rovném 23.4.2015

NAZEV WEBU