Život jako cesta
4.10. 2011 byl v Krabčicích téměř letní den. Počasí nás vlastně zvalo k vyjití a projití se. Pozvání jsme tedy přijali a v malé skupině obyvatel Domova jsme se vydali na obchůzku hory Říp.
Převážně dubový les, který pokrývá svahy Řípu nás vítal padajícími plody, které ani jednoho z nás nezasáhly, leč cestička byla listím a žaludy poseta. Nabídnuta scenerie barev zlatavého a zeleného listí, probleskujících slunečních paprsků v kymácejících se korunách statných dubů, příjemně pohladila a přivedla k zastavení nad prostou krásou tohoto okamžiku.
Společná cesta provázena poutavým vyprávěním pamětníků, symbolizovala naši společnou životní cestu se zastávkami a s úžasem, s pohledy vzhůru i do země, s hledáním a vyhlížením a mnoha křižovatkami.
Tak společně vlastně jdeme, aniž si to někdy stačíme uvědomit. Jako mladý strom, který se dere za světlem a dělá si místo, je "náhle" oporou pro další. Jeho ohebný a lehce zranitelný kmínek je životem zpevněn, zformován a vyvrásněn. Mnohé dalši paralely a symboly lze v blizkém okolí nalézt, jen neodmítnout to pozvání.
